Cannibal Holocaust

22. května 2009 v 22:42 | admin |  Horrors

Na internetovém serveru www.csfd.czCannibal Holocaust. Na první pohled mě zaujal nejen po námětové stránce, ale i z toho důvodu, že jeho hodnocení na stránkách československé filmové databáze je jenom něco kolem čtyřiceti procent a kritiky jsou velmi rozporuplné. Po přečtení některých komentářů k tomuto filmu jsem se rozhodl, že jej musím vidět. jsem onehdy narazil na film nesoucí výhrůžný název
Byl jsem všemi možnými i nemožnými způsoby varován, že toto dílo je skutečný škvár a nestojí zato jej vůbec shánět. Po umělecké stránce prý nic moc (spíše nic, než moc) a po jiných stránkách (nevím jak je nazvat) prý vůbec nic pro slabé žaludky. Sám sebe za slabého žaludka nepovažuji, proto jsem nedbal a po týdnu pátrání si Cannibal Holocaust donesl domů.
Příběh se odehrává ve dvou narativních liniích. Ta základní sleduje skupinu mladých filmařů, kteří se vydávají do amazonského pralesa, aby zde natočili dokumentární snímek. Chtějí najít a zdokumentovat údajně poslední kmen místních indiánů, kteří provádějí tzv. kanibalismus, tedy lidožroutství. Za doprovodu místního šerpy se tři muži a jedna žena vyzbrojení kamerami a puškami vydávají do lůna amazonské přírody.
Další dějová linie se odehrává o dva měsíce později. S dokumentaristy byl již před delší dobou ztracen kontakt a takříkajíc se po nich slehla země. Nikdo neví, co se děje, pročež je uspořádána záchranná výprava v čele s profesorem Monroem (Robert Kerman). Tento muž taktéž odjede do džungle a za pomoci vojenských průzkumníků se noří do míst, kde mizí poslední stopy po filmařské výpravě. S postupem času profesor zjišťuje, co se skutečně stalo a krom ohlodaných kostí dokumentaristů nachází i jejich nepoškozený filmový materiál. Ten přiváží domu do Ameriky a nestačí se divit vlastním zrakům. Díky záběrům zapadají všechny kousky skládačky na svá místa a celá pravda vychází najevo. Rozuzlení nebudu prozrazovat pro případ, že byste se sami chtěli na tento film podívat.
Nyní bych přešel k tomu, jaký jsem já sám měl z filmu pocit. Na první pohled diváka jistě zaujme malebná příroda amazonského pralesa. Prostředí je skutečně nádherné. Člověka lehce zamrazí hned při prvním záběru na domorodé obyvatele pralesa, kdy jich několik sedí okolo ohýnku, a ve velkých detailech vidíme, kterak si pochutnávají na lidském mase. S pečlivostí hodinářů obírají jednotlivé kůstky na prstech useknuté ruky. Po pravdě, tato scéna mne překvapila, ale dosud mi nehnula žaludkem, jako jiné scény, které ve filmu následují.
Co se týče zpracování, celý film působí poněkud amatérsky. Dle mého názoru autoři nepoužili pro dosvětlení záběrů jediné lampy a spokojili se pouze s přírodním světlem. Netuším proč, ale nejspíše z důvodu ušetření peněz. Kamera sama o sobě je také zvláštní. Uznávám, část Cannibal Holocaustu je sice natočena jako dokumentární film, ale že vypadají i "hrané" záběry jako nějaké domácí video, to už lze tolerovat těžko. Herecké výkony také nejsou nijak na úrovni a jediné, co se vymyká z amatérského pojetí, je hudba. Ta se vskutku povedla a je dostatečně šílená na to, aby doplnila stejně šílený film.
Režisér Ruggero Deodato se vyžil ve zcela naturalistickém zobrazování. V jeho pojetí ale není ani špetka estetiky, pouze syrovost, která člověku přijde spíše odpudivá. Bohužel ne tím správným způsobem, jakým by estetizace násilí a smrti ve filmu měla být ztvárněna (ano, i v násilí a smrti dokáže být vizuálně něco krásného, přiznejme si to). Cannibal Holocaust diváka zhnusí. Mě samotného dovedl takřka ke zvracení. Především smrt dokumentaristů v závěru filmu hraničí se žánrem snuff. Chvílemi jsem si dokonce pohrával s myšlenkou, zda herci skutečně v rámci natáčení nepoložili své životy.
Co je ale odpornější, než Deodatovo zabíjení lidí je Deodatovo zabíjení zvířat. Místo herců si smrt užily figuríny a vepřové vnitřnosti. V případě zvířat tomu tak bohužel nebylo. Během natáčení zahynulo několik živých tvorů a ve filmu máme jejich smrt naservírovanou velmi barvitě a velmi detailně. Pro záběry, které se nepodařily, prostě bylo zavražděno další zvíře stejného druhu. Takže se můžete těšit na dekapitaci želvy a její následné vyvržení, podřezání mláděte nosála, zastřelení domácího prasete a další. Deodato má buď nějakou krvelačnou úchylku, nebo prostě chtěl na filmu co nejvíce ušetřit. Možná se jedná o kombinaci obojího, to už se dnes ale asi nedozvíme.
Kolem Cannibal Holocaustu koluje také spousta legend. Nejlepším příkladem je scéna, kdy dokumentaristé naženou asi tři desítky indiánů do velké chýše a tu následně zapálí. Indiáni pochopitelně uhoří, protože dokumentaristé je ohrožují puškami a zastřelí každého, kdo se pokusí vylézt ven. Při natáčení této scény údajně filmový štáb skutečně upálil celý kmen indiánů, protože ve filmu vypadají záběry více než autenticky. Jenom sami tvůrci Cannibal Holocaustu ale ví, jak to doopravdy bylo. Amazonští indiáni nevedou občanky a nikdo nedokáže dohledat, kdo ve filmu hrál nebo nehrál. A tak můžeme pouze spekulovat.
Faktem je, že si tímto filmem Deodato vysloužil celosvětovou slávu. Čtyři dny po premiéře Cannibal Holocaustu začala dlouhá série různých soudních líčení, kdy museli autoři dokazovat, že při filmu skutečně nikdo nezahynul. Díky tomu se Cannibal Holocaust stal velmi populárním, přestože je v mnoha zemích světa dodnes zakázán.
Můj závěrečný verdikt je následující. Cannibal Holocaust není umělecký film. Je to pouze snůška té nejnemožnější ošklivosti, pofiderní záběry sestříhané tak, aby jejich obsah působil co nejvíce naturalisticky až odpudivě. Příběh sice obsahuje nějaké pseudomorální ponaučení, jeho myšlenka se však nenávratně ztrácí v hektolitrech krve (doufám, že ve většině případů umělé). Tento film je zářným příkladem toho, že není vždy ideální pokusit se něco udělat za každou cenu. Dvacet procent mého hodnocení přísluší z větší části hudbě a herci Robertu Kermanovi, který je oproti ostatním protagonistům v tomto filmu docela sympaťák.
Kdyby nic jiného, alespoň jsem si z tohoto filmu odnesl zkušenost, že občas se vyplatí důvěřovat varováním. Na druhou stranu, kdyby člověk neviděl ani jeden špatný film, nemohl by pak hodnotit ty dobré. Pokud si chcete zošklivit den, popřípadě máte z mně neznámého důvodu potřebu sledovat násilí v té nejhrubější podobě, Cannibal Holocaust je jasná volba.
Sice jsem to jen hnusně zkopírovala, ale ten článek se mi tak nějak líbil...ZDROJ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama