Duben 2011

127 hodin

17. dubna 2011 v 13:43 | admin |  Horrors
Nepatří to přímo do hororů.Je to spíše...No, jak to říci.Skutečná událost,nátlak na psychiku,pár litrů krve,živé až reálné scény,děsivé vyvrcholení.Skoro horor..

Miluji ten film.Miluji filmy natočené podle skutečné události.
Příběh pojednává o Aronu Ralstonovi, jenž se vydá v sobotu do Blue John Canyonu v USA.
V okamžiku, kdy Aron sléza v tzv. skalním komíně, se mu na ruku zřítí 400kg balvan.Ruku mu uvězní,znehbyní a celkově ho omezí v pohybu.
Po dobu 127hodin se Aron snaží přežít.Neztrácí naději.Celý děj natáčí na video.Zdraví svou matku,otce a všechny, které má rád.Omlouvá se za své činy a v pokročilejší depresi začíná mít halucinace,sny a děsivé představy.
Když si uvědomuje, že mu zásoby vody a jídla došly, najde dobré škrtidlo a ruku si doslova uhnípe malým čínským nožíkem.
Poté se vydá 11km vyprahlou pouští a najde pomoc.

Obdivuji jeho sílu a vůli...

Doporučuji tento film :) A tím pádem i jeho knihu Between a Rock and a Hard Place(česky:Mezi skálou a tvrdým místem)..

BTW:Aron Ralston má nyní rodinu a syna, kterého viděl v jednom ze svých snů,kvůli němu prý vydržel..
Na místě kde měl ruku, má nyní horolezecké náčiní a stále se věnuje adrenalinovým sportům :)
Ruka,která zůstala uvězněna mezi kamenem a skalou byla poté vytáhnuta pomocí hasičů a zpopelněna.Aron její popel rozsypal na místě, kde se tato děsivá událost stala.

Bariéra mezi...

13. dubna 2011 v 21:35 | admin |  Deník
Dnes se konaly třídní schůzky..
Pro některé to není až tak zvláštní událost, ale když víte, že se něco děje..Něco nekalého.
Máte strach.A takový strach jsem prožívala já.

Na schůzkách byl můj otec..
Zavřela jsem se v koupelně.Přežívala jsem tam půl hodinu v teplé vodě(,,Všechny bublinky už skoro vyprchaly")
No a hned na to následoval příchod rodičů..

Táta mi oznámil, že mí kamarádi mě táhnou ke dnu.Nemyslel to prý zle, ale jak si něco takového můžete vyložit jinak než zle..Mrzelo mě to od něj..
Není příjemné slyšet, že jste si vybrali nesprávné kamarády.Ale oni jsou stejní jako já..Učitelé prý říkají, že mám na víc, ale proč se ve škole chovají jinak?!Proč to sakra nevybalí na všechny najednou?!..
Faktem je, že holkám to ve škole nejde.Ale já jsem prostě typ, který se snaží pomáhat až do posledního dechu.
Jsou to MÉ kamarádky a já jim chci pomoci.Ale to učitelé nechtějí..Zároveň nechci, abychom byly považovány za lenochy a blbečky..

Uvidím, snad to bude lepší :')