Únor 2015

Údržba a čištění štětců při olejomalbě

26. února 2015 v 14:11 | Lu.Blueberry |  Creation
Štětce jsou asi nejpoužívanějším nástrojem k malbě, ať už to jsou natěračské, ploché, zakulacené, kulaté, vějířovité, tenké štětce (tzv. rigger) nebo štětce s kratšími chlupy (tzv. světla), o všechny bychom se měli starat, aby nám vydrželi co nejdéle.
Obzvláště při práci s olejovými barvami bychom se štětcům měli věnovat. Pokud bychom na nich nechali barvu déle (bez terpentýnu nebo oleje), tak je můžeme rovnou vyhodit. Štětec by šel očistit, ale dost by ho to poškodilo - vytrhané a poničené chloupky.
Začnu tím, co byste měli mít při malování u sebe. Na čištění štětců budete potřebovat nějaký nepoužívaný hrneček/sklenku/plechovku, kde budete mít olejový terpentýn (měl by být olejový, syntetický poškozuje štětiny i barvy) na oplachování štětců od barvy. Nenechávejte štětce v terpentýnu "stát", pomačkáte si je a už nebudou mít své vlastnosti (ovšem existuje trik, kterým je můžete jakž takž opravit, později napíšu). Měli by případně ležet štětinkami v terpentýnu a rukojeť by měla být vedle, aby se zbytečně neničila.
Štětec od barvy nejdříve otřete do novin, poté zbytky barvy opláchněte v terpentýnu a osušte v hadru. Pokud s ním již nebudete dále malovat, je dobré jej ještě poté umýt vodou a mýdlem (tuhým, které byste měli mít speciálně pro tyto účely). Buď si mýdlo naneste do dlaně, kde štětec čistěte krouživými jemnými pohyby a nebo přímo na kostce mýdla tím stejným způsobem. Když máte v plánu jej ještě použít, nemusíte ho tak důkladně čistit, jen ho prozatím nechte ležet v terpentýnu.
Nedoporučuji mýt štětce v porcelánových umyvadlech - zanechává to stopy.

Mám tu jednu vychytávku, která je i šetrná k životnímu prostředí a ekonomická. Což se mi móc líbí :3 :D
Jedná se o tyto nádobky pro čištění štětců. Dá se lehce vyrobit i doma, ale ani v obchodě není nijak drahá... Mně se moc líbí ta pružinková, vypadá tak staromódně :3 Její použití je jednoduché. Ve spodní nádobce je nalitý terpentýn, štětce se zaháknou do pružiny nebo do zobáčků (na fotce níž), očistí se a nijak nenamáháte štětiny. V případě potřeby zase vyháknete a pokračujete. Barva je těžší než terpentýn a tak se usazuje na dně nádobky.
A co je na tom ekologického?
Já k tomu používám ještě jednu skleničku s víčkem, kam terpentýn přes filtrační papír (třeba z kávovaru) nebo starou látku přelívám. Několikrát to opakuji dokud se nezbavím veškerých nečistot v terpentýnu (malé částečky ale vždy zůstanou) a poté mám zase čistý terpentýn, který mohu znovu použít. Není totiž moc ekologické lít terpentýn po malování do odpadu, nedej bože na zahradu :D Sice musím vyhodit filtrační papír s barvou, ale to již není tak hrozné jako kdybych to měla vylít celé.
A ekonomické je to prostě proto, že si ušetříte terpentýn...

Samozřejmě to takhle můžete dělat i jen ve dvou nádobkách s víčkem. Přelévat z jedné do druhé. Ale u tohoto je ještě výhoda držáčků štětců :) .
Není to žádná zvláštně namáhavá péče a vaše štětce budou stále kvalitní a použitelné :)
Štětce byste vždy měli nechat volně vyschnout na vzduchu a skladovat ve vodorovné pozici, aby se štětinky neohýbaly a nebo v nějaké "váze" štětinami nahoru.
Slíbila jsem vám ten typ, jak opravit zohýbaný štětec - Když štětce myjete, pořádně do nich nechte vsáknout vodu a poté je omotejte papírovou páskou. Papír navlhne a jak bude poté schnout, bude formovat štětiny do původního tvaru.

Snad článek někomu pomůže a zachrání život pár štětcům :'D :)

Malované kraťásky DIY

18. února 2015 v 12:52 | Lu.Blueberry |  Creation
Zdravím vespolek!
K Vánocům jsem dostala sadu fixů na textil a konečně je nějak využila.

Nejdříve jsem samozřejmě chtěla nějaké zombíky nebo tak něco. Hororové postavy, cákance krve :D Ale nakonec jsem si vybrala "mayský" styl a hlavu bůžka.

Kraťasy jsou už tak 9 let staré (woohoo!Pořád mi jsou!), ale nelíbily se mi, tak jsem je vybrala jako pokusného králíka :D

Nějaký pořádný návod vám asi neposkytnu... Prostě jsem si vybrala typ obrázku, lehce našněrovala kraťasy přes žehlící prkno (aby se mi látka vypnula) a pak už jen malovala... Pořád nevím čím si předkreslit obrázek na látku, takže jsem prostě malovala "na ostro" :D Objednávám si bílá trička a plánuji další originály :3

Panická porucha - co s ní?

7. února 2015 v 16:18 | Lu.Blueberry |  My fear of...
Je trochu ironie zařazovat tuto věc do rubriky Můj strach, ale v podstatě to tak je, jelikož mám strach kdy se ke mne zase vrátí.
Panická porucha... nejen že to zní děsivě, ono to taky děsivé bývá. Pokud jste někdy z ničeho nic zažili nával úzkosti a strachu, spojený se silným bušením srdce, pocením, pocitem na omdlení, mravenčením nohou/rukou a dalšími nepříjemnými faktory, je pravděpodobné, že trpíte panickou poruchou. Ale ničeho se nebojte :) To všechno se dá zvládnout.

Při panické poruše je vše způsobeno jen a pouze v naší hlavě. Nebojte nejste blázni ani nezešílíte, jen můžete mít takový pocit. Člověk například myslí na určitou situaci nebo je vystaven do nějaké situace ve které dokáže vidět nějaké problémy a jeho tělo na ní reaguje. Úzkost je naprosto přirozená emoce a v určitém množství nám pomáhá se soustředit a dosahovat vyšší výkonnosti. Pokud ovšem přesahuje normální meze stává se přesným opakem a člověka naprosto ochromí. Narozdíl od strachu z určité věci (různé fóbie nebo doopravdy hrozící nebezpečí) prožívá člověk s panickou poruchou hrozné představy o budoucnu - očekává to nejhorší, NEVÍ přesně co, ale bojí se. Pokud už člověk takové stavy zažil mohou se také objevit v situaci, kdy bude vystaven právě tomu, kdy ataku pocítil.
* Ataka - záchvat

Nejtypičějšími psychickými prožitky záchvatu jsou:
  1. Strach ze smrti, zešílení nebo ze ztráty sebeovládání
  2. Pocit ohrožení - choroby, nevysvětlitelné příznaky nemocí, ...
  3. Přehnané katastrofické smýšlení - obavy, představy, myšlenky, starosti
  4. Bezdůvodné prožívání úzkosti a strachu/hrůzy
> po neustálém návalu těchto prožitků se může dostavit i: bdělost, ostražitost, roztěkanost, nespavost a zároveň ospalost, lekavost, podrážděnost, neschopnost relaxace a odpočinku

Nejtypičtějším fyzickými příznaky záchvatu jsou:
  1. BUŠENÍ SRDCE, bolesti na hrudi nebo i píchání u srdce
  2. Lapání po dechu - pocit dušení, nedostatku kyslíku v místě, kde se nacházíte = zrychlené dýchání
  3. Závratě a pocity na omdlení, mžitky před očima nebo rozmazané vidění
  4. Pocení; "polití ledovým potem"
  5. Pocit "neskutečna", zvláštní prožitek sebe či okolí
  6. Chvění, třes, mravenčení končetin a svalů
  7. Bolesti břicha, nadýmání
  8. Bolesti hlavy, zad, páteře
  9. Blednutí či zčervenání
  10. Průjmy nebo naopak zácpy, pocity na zvracení
  11. Nechutenství anebo zvýšené pocity přejídat se
Vrátila bych se více k těm fyzickým příznakům, protože psychické prožitky jsou vlastně ty primární, které v nás vyvolávají tyto fyz. příznaky. Vše to tedy začíná v hlavě.
Tak začnu s bodem 1 - BUŠENÍ SRDCE, bolesti...
> Bušení srdce je tím úplně první signálem, z ničeho nic máme pocit, že nám vylítne z hrudi. V takovém momentě musíme zklidnit naše dýchání (bod 2). Bolesti či píchání na hrudi/u srdce jsou také způsobeny rychlým dýcháním, které způsobuje rychlejší prokrvování všech částí těla a stahováním svalů. Člověk tak rychle může nabýt dojmu, že má infarkt.

Další bod 3 je pro člověka nejkritičtější - Závrať a pocit na omdlení,...
> Člověk se totiž cítí oslabený, mravenčí mu v nohách, chvěje se (bod 6; mravenčení je ale také způsobeno zrychleným dechem - tělo nestíhá zpracovávat takové množtví kyslíku a ten se rozbíhá všude po těle) a má tak pocit, že své tělo neudrží a upadne (tím se jeho úzkost zvyšuje, protože myslí na to, že upadne a umře, ...). Ovšem neomdlí, tělo mu to nedovolí a tak si člověk připadá jako v agónii a už by nejraději omdlel.

Zajímavý je 5. bod - Pocit "neskutečna", zvláštní prožitek sebe či okolí
> Tento prožitek se velice špatně vysvětluje a kdo si jej neprožil, asi zcela nepochopí co máme na mysli. Mé pocity neskutečna a oddálení probíhaly tak, že jsem se cítila jako ve snu - zpomalená, omámená. Člověk ví kde se nechází, ale zároveň neví. Je to opravdu hnusný pocit. A při takových stavech se člověk nejvíc bojí zešílení.

U zbylých bodů asi nemusím nic dodávat, ty hovoří za sebe. Jen chci poukázat na to, že všechny příznaky jsou společně provázány a začíná to vždy u nás v hlavě. Panický záchvat netrvá většinou dlouho, od 5 minut až po půl hodiny, ale člověku to připadá jako celá věčnost a říká si -Kdy už to sakra skončí?
Velmi často se tu objevuje slovíčko POCIT, to je dalším důkazem, že je to opravdu jen v hlavě a vše si děláme sami.

Typické chování/myšlení při atace

  1. ÚNIKOVÉ CHOVÁNÍ - naprosto běžná a nejčastější reakce - útěk z místa nebo ze situace, která záchvat způsobila
  2. VYHÝBAVÉ CHOVÁNÍ - člověk se již dopředu vyhýbá situacím a místům, kde si myslí, že by mohlo dojít k záchvatu nebo kde ji už jednou prožil
  3. ZABEZPEČOVACÍ CHOVÁNÍ - člověk dělá věci, kterými se uklidní/zabezpečí a uvolní tak trochu svou úzkost; může to být i stýkání se s lidmi, kteří ho uklidňují (rodiče, přítel, doktor, kamarád/ka; člověk se také dopředu připravuje na určité situace a zjišťuje si například informace o místě, kam má jít [zda tam jsou toalety; jak daleko se nachází nějaká pomoc, ...])
  4. UJIŠŤOVÁNÍ A VYHLEDÁVÁNÍ POMOCI - člověk hledá pomoc a ujištění například u doktorů (lékařské prohlídky; chce o svém těle vše vědět - zda je v pořádku,...) nebo u svých přátel. Obvykle jsou ale záchvaty tak silné, že obyčejné ujištění nestačí a člověk má pocit, že mu všichni lžou nebo nejsou hodni toho aby jeho potížím dobře porozuměli. Nejhorší věcí, co může člověk udělat, je číst si informace a různé diskuze na internetu ohledně zdrav. potíží a psych. problémů.

Kdo tím trpí?

Většinou se záchvaty objeví mezi 18. a 20.rokem života, ale poté zase zmizí. Více tímto trpí lidé kolem 30.roku života a s postupným stárnutím mohou záchvaty sílit (pokud s tím člověk nic nedělá). Panickou poruchou trpí 3-4% populace, to není tak hrozné číslo, ale panickou ataku zažije během svého života až 23% lidí. Záchvaty jsou dvakrát častější u žen než u mužů, což je logické - ženy se více stresují, mají slabší psychiku, ...
Na tuto poruchu mají vliv :
  • vrozené faktory - nedědí se přímo panická porucha, ale dispozice reagovat na zátěž úzkosti (je tu ale možnost tomu zamezit vlastní vůlí - nelze změnit povahu, ale zabránit stresu, aby na nás takto reagoval)
  • biochemické faktory - velkou roli tu hraje serotonin - dochází k poruše jeho přenosu v mozku a nerovnováze jeho přítomnosti
  • výchova a podmínky vývoje v dětství - pro dítě je velmi důležitý pocit bezpečí, pokud vyrůstá bez něj, dospívá tak s pocity ohrožení, nedostatku sebevědomí, strachů, ...
  • rysy osobnosti - daná povaha, ale i to se dá ovlivnit jako u vrozených faktorů
  • stres - to je ten hlavní důvod toho všeho...když se člověk nachází v neustálém stresu, je deprimovaný a smutný, zažívá tak snadno záchvat při každé činnosti; dělí se ještě na fyzický a psychický
  • životní události - samozřejmě je člověk ovlivněn i děním v jeho životě - ztráta příbuzného, partnera, narození dítěte, nástup do práce - změna zajetého systému
  • tělesná onemocnění - samozřejmě jej to může ovlivnit, ale ve většině případů se člověk jen přehnaně o sebe bojí a tím si škodí
  • léky, drogy a alkohol

Čím se dá panické poruše zatnout tipec?

Tak můžete začít stavět na tom, že s tím budete chtít něco dělat. Hodně lidí se nemá komu svěřit a nebo má právě strach a uzavře se do sebe. Avšak člověk by neměl být takový, měl by se téhle otravné poruše postavit.
Začnu těmi (pro mne) nejlepšími kroky:
  • Konečně jsem zjistil, co se to se mnou děje - Je velmi důležité ujasnit si, zda se jedná o panické záchvaty úzkosti nebo je to jen obyčejná tréma před nějakou událostí. Samosebou i té obyčejné trémy se můžete těmito kroky zbavit. Taže teď víte, co se to děje, neblázníte a opravdu nejste narušení - je to naprosto normální a nejste jediní na světě komu se to děje, i když se to tak doteď mohlo zdát.
  • Identifikujte své úzkosti - Je dobré si třeba někam zapisovat nebo pamatovat si v jakých situacích nebo kdy a kvůli čemu se záchvat objevil. Pokud cítíte že se ataka snaží zaútočit, hlavně zachovejte klid a nepanikařte, nic to přeci není. Vzniklo to jen a jen v naší hlavě a tak to také můžeme poslat do háje. Uvědomte si, co se vlastně kolem vás děje a že to není nic hrozného, normální život a normální situace - není důvod se nějak zbytečně stresovat. Vím, že to zpočátku není lehké, ale je to skvělým krokem ke zlepšení.
  • Vystavujte se a nebojte se situací - Už víte, jak vaše úzkost v danou chvíli probíhá a můžete jí ovládnout. Zpočátku úzkost prudce stoupá až na hranici nesnesitelnosti a my máme tendenci utéct z dané situace, ovšem když si člověk začne uvědomovat, co se děje a že to nic není, úzkost se zastaví a začne zase klesat až do snesitelné míry nebo časem zcela vymizí. Ale vymizí tím, že se těm situacím vystavíte a budete bojovat. Je v pořádku jestliže zpočátku budete potřebovat doprovod, nakonec to budete ovšem muset zvládnout sami.
  • Relaxace a kontrolovaný dech - Dýchání velmi ovlivňuje celý průběh ataky. Člověk má nutkání dýchat zhluboka a velmi rychle, ale tím si akorát ještě víc uškodí. Musíte zklidnit dech asi na takovou vlnu, jako když usínáte. Relaxací mám na mysli různá cvičení a protahování. Naučíte tak svoje tělo napínat a uvolňovat, což můžete využít, kdyby na vás padla úzkost.
Relaxační cvičení:
    • Zatněte obě pěsti tak, abyste cítili napětí v pěsti a předloktí --> uvolněte
    • Ohněte lokty a zatněte bicepsy --> uvolněte
    • Předpažte a roztáhněte prsty a zatněte tricepsy --> uvolněte
    • Zvedněte obočí --> uvolněte
    • Napněte svaly kolem očí --> uvolněte
    • Napněte čelisti pevným sevřením zubů --> uvolněte
    • Zachmuřte se --> uvolněte
    • Zavřete pevně oči --> uvolněte
    • Zatlačte jazyk proti patru, rty jsou zavřené, všimněte si napětí v hrdle --> uvolněte
    • Sevřete pevně rty --> uvolněte
    • Zakloňte hlavu, jak nejdále to jde --> uvolněte
    • Tlačte bradou na hruď --> uvolněte
    • Zvedněte ramena k uším --> uvolněte
    • Přitáhněte lopatky k sobě --> uvolněte
    • Zhluboka se nadechněte, naplňte zcela plíce, zadržte dech na několik vteřin --> vydechněte
    • Napněte svaly břicha --> uvolněte
    • Napněte hýždě --> uvolněte
    • Napněte stehna a lýtka --> uvolněte
    • Přitáhněte špičky k holením --> uvolněte
    • Klidně a pravidelně udělejte 7 nádechů a výdechů a při výdechu si představte, že se tělo uvolní jako hadrová panenka
  • Tato cvičení provozujte na nějakém klidném místě, kde se cítíte v bezpečí.
  • Psychoterapie - Velmi může pomoci u lehčích a středně závažných forem panické poruchy. Psychoterapie vám pomůže porozumět problémům a ukáže cestu, jak se jich zbavit a nestresovat se. Trénuje dovednosti ovládání se a dává rady do budoucna například do nečekaných situací apod. Můžete se vypovídat a svěřit se vším, co vás trápí a dát tak průchod drženému stresu. Psychoterapie mohou být různých zaměření - na přímé odstranění problému, na určité chování, ...
  • Farmakoterapie - Jedná se o léčbu léky a pro mne to představuje až tu nejzazší hranici léčby panické poruchy. Celkově nemám ráda léky a raději se snažím vše vyřešit přirozeným způsobem. Ale neříkám, že u silné a těžké panické poruchy nejsou léky na místě. Tam je již lidé asi opravdu potřebují, aby vůbec mohli pokračovat v léčbě. Předepisují se různá antidepresiva, benzodiazepiny, kombinace psychofarmak a propranolol. Ale já bych se opravdu raději přiklonila na stranu nějakých bylinek (čaje, směsi, aromaterapie, ...)
Na závěr bych chtěla říci, že jsem ráda pokud jste dočetli až sem a doufám, že jste si z článku něco vzali. Ještě raději bych byla kdyby někomu svým způsobem pomohl nebo alespoň uklidnil. Panická porucha je léčitelná a tak se nebojte se jí postavit. Je důležité, aby se člověk cítil dobře a sebevědomě. Rozhodně to není žádná ostuda a můžete se stím svěřit svým blízkým, doktoru nebo komukoliv, komu věříte...
Už dlouho jsem chtěla podobný článek napsat. Se sepsáním článku mi velmi pomohla brožura Panická porucha a jak ji zvládat; autoři : Ján Praško a Jana Vyskočilová. Trochu jsem se bála, že jsem si ukousla moc velké sousto a článek nezvládnu, ale ohodnoťte sami :)