Květen 2015

Život dospěláka

19. května 2015 v 18:51 | Lu.Blueberry |  Deník
Zdravím!

Dlouho jsem se neozývala - to vysvětluje titulek. Práce a vyčerpání sežere opravdu dost času. Neberte vyčerpání jako totální neschopnost cokoliv dělat. Spíš, že si ráda po práci chvíli sednu a jen tak koukám nebo si hraju se Smoukým. Můj život se stává trochu stereotypním. Nenávidím tu práci a přemýšlím, že skončím dřív než až v červenci, ale zároveň si říkám, co vlastně budu dělat po celou tu dobu... Vím, že po dovolené budu hledat práci v Německu. Tak bych si možná mohla udělat ještě poslední prázdniny, než začne opravdová dřina...No uvidím. Tento a příští týden rozhodne
Včera jsem si vzala volno, jelikož jsem potřebovala zařídit hned 2 úřady a jednu nemilou věc - veterinář.
První byl pracák. Chtěla jsem tam být jako první, tak jsem před osmou vylítla z baráku a hnala na pracák. vběhnu do schodů a ejhle! Fronta až do prvního patra. Tak to mi málem spadla držka až na zem Naštěstí to šlo vcelku rychle, ale byla jsem už trochu nervózní, že nestihnu autobus do Varů. Nakonec jsem ještě obdržela dokument s prací v DE a různými schůzkami ohledně práce v DE (což mi ta předchozí pracovnice nikdy nenabídla a poslala mě na internetové stránky, ať si tyhle informace sama vyhledám - dík pizdo, ještě že už jsi odtamtud pryč).
V autobuse jsem musela stát Bylo tam dusno a z toho mihání za okny se mi dělalo blivno. Vyběhla jsem na magistrát a v čekárně na občanky jsem si vyjela z automatu lístek č.61. Když jsem na digitální tabuli viděla č.38, myslela jsem, že mě omyjou Nasraně jsem si teda přišedla k jedné paní a jakoby toho nebylo málo, o kousek dál řvaly dvě malý děti. Ach bože, jak já je nenávidím. Dala bych jim co proto, aby měly aspoň důvod Paní vedle to na mě asi poznala (neasi, když jsem nasraně podupávala nohou a funěla vzteky ) a zničehonic mi nabídla lístek č. 54. Prý si ho omylem vytiskla na občanky, ale potřebovala něco jiného. No skvěle! O 7 lidí dříve. Hahá! Kupodivu to docela odsejpalo a já... jsem se zničehonic rozklepala a dostala menší úzkost Ale prostě jsem do těch dveří šla. Paní byla trošku nechápavá, ale to mě už nemohlo rozhodit. Nechala jsem se blejsknout, samozřejmě mi den předtím vyrašil pupínek pod bradou , ale vypadá to na té černobílé fotce jako piercing, tak budiž

Odpolko jsem musela se Smoukým ke zvěrolékaři... Měl zřejmě přerostlé zuby, všude jsem četla, že se jim nesmí štípat.A co pan doktor neudělal? Přes veškeré mé protestování, mě donutil Smoukýho držet a zuby mu nemilosrdně uštípl. Já tam byla v slzách a hysterickém záchvatu a Smouký ani nepípl, neškubl sebou, NIC. Za to já jsem se tam bezvadně ztrapnila
Doktor říkal, že bych spíše měla omdlít z té ceny, kterou zaplatím. Ochotně jsem mu dala dvě stovky a nesla si bobíčka domů Nejdřív piškot odmítl, to jsem málem upadla do mdlob, protože jsem si hned představila jak ho to bolí a přestane jíst. Naštěstí dělal jen uraženého a nakonec piškot snědl...Potom jsme odjeli. Celý den jsem byla jak na trní. Představovala jsem si, jak mezitím Smouký doma vykrvácel z tlamičky, nebo že doma píská bolesti a trápí se. Mamka přišla až v půl 8 a už jsem jí bombardovala smskama, co s ním je.. A ona mi napsala, že se těmi zuby chlubil Cenil na ní zubiska a žral jak praštěnej
Dnes jsem mu hned dokoupila seno, sépiovou kost (prozatím) a objednala jsem vápníkové tabletky, které mu potají přimíchám do pití
No má to tedy šťastný konec, ale celý včerejší den mě vyčerpal ještě více než ten dnešní pracovní
Koukám, že jsem se zase trochu rozkecala Tak já se vám zase někdy ozvu (třeba dost brzy, jestli s tou prací seknu)

Mějte se krásně! Pa!